Může být šéf váš kamarád?

Před několika lety jsem byla svědkem bolestivého rozpadu kdysi přátelského vztahu mezi šéfem a podřízeným.  Tito dva si byli tak blízcí, že jezdili na společné rodinné dovolené. Chodili spolu na obědy, do práce i z práce, měli plno společných zájmů. Po čase se podřízený přestěhoval ze své parádní kanceláře do open space mezi ostatní zaměstnance – a přátelství skončilo. Do teď nevím, co vedlo k rozbití přátelství, ale nebylo to dobré pro společnost ani pro zaměstnance. Nakonec dotyčný opustil společnost a zdá se, že se šéfovi ulevilo.

Stává se to celkem často a má to svá pro i proti, z mého pohledu je to někdy nebezpečné

Prostě nastoupíte do práce a zjistíte, že jste s šéfem na stejné vlně. Shodnete se v pracovních záležitostech, ale i v těch osobních. Máte stejné názory, stejný styl oblékání, zejména bavíme-li se o ženském vkusu. Po práci si jednou týdně dáte pár skleniček, posíláte si esemesky i během víkendu. Společně chodíte na jógu, squash a jiné sporty, trávíte spolu víkendy na lyžích. Postupně seznámíte i své protějšky.

Zdá se jako ideální stav říkat můj šéf je super, je to kamarád, mám ideální podmínky…

Ale je to vhodné pro obě strany a vaše kolegy, se kterými sdílíte kancelář? Neuškodí vám to spíše v budoucnu? V roli zaměstnance se cítíte neohrožen, což vnímá i zbytek kanceláře, který takové vztahy se šéfem nemá. Vůči nim to není moc fér. Dříve nebo později se vás začnou stranit, budou mít strach, abyste náhodou něco nesdělili svému kamarádovi šéfovi, což se, ruku na srdce, prostě stává, aniž byste to mysleli zle. Další mínus se objeví ve chvíli, kdy do práce nastoupí podobná spřízněná duše a váš šéf nebo šéfová se jí bude věnovat více, než vám. Přijmete to?

A teď to vezměme ze strany šéfa

Má vás rád, to bezpochyby. Ale najednou zjistí, že vaše úkoly nejsou dle jeho představ, nedodržujete termíny, pár zásadních chyb by se také našlo, ale jako kamarád se je bude snažit zamést pod koberec, i když je to náročné a nemá se to. Navíc poslední dobou bez omluvy chodíte pozdě do práce, odcházíte dřív a řešíte své soukromé věci během pracovnídoby. Máte zkrátka pocit, že vám to projde…

Věřte, že tohle se správnému a spravedlivému šéfovi líbit nebude, ani pokud jste spřízněnéduše. A pokud i vy máte soudnost a nepřátelíte se jen díky výhodám, které z toho pro vás plynou, takto byste se chovat v práci neměli…Nastává otázka, zda vám šéf sdělí, že je s vámi nespokojen a v čem. Zcela jistě by měl, ne však při skleničce vína,ale v kanceláři, kde jedná se všemi ostatními. Bude se vám to líbit? Nebo to budete brát jako podraz? Vyvstanou otázky typu: hlídám jeho děti, jezdíme s ním na hory, řešíme jeho manželské neshody, dělám pro něj první poslední a teď tohle?

Pokud jste zralá osobnost a profesionál, fakta, která vám byla sdělena, musíte přijmout, napravit a respektovat úlohu a práci šéfa, neboť vašim lehkomyslným jednáním škodíte jemu i celému týmu.

Jak to tak chodí, i přátelé se mohou rozkmotřit. A neshody, zvláště mezi ženským pohlavím, jsou kruté, nebezpečné. Chlapi si to často vyříkají u piva a druhý den to mohou být zase ti skvělí kamarádi, kteří za sebe i dýchají. Ženy využívají jiné zbraně, ale to asi všichni dobře víme…Jednoduché řešení, plnění úkolů a profesionální práce je priorita, vše ostatní, pokud se dá snést, jde stranou.

Závěr?

Je skvělé, že šéf je spřízněná duše, ale myslím, že přílišné kamarádství může na obou stranách zapříčinit ztrátu soudnosti, zdravého úsudku a nadhledu. A některá přátelství, zvláště ta na pracovištích, nejsou žádoucí i vůči ostatním. Ze své zkušenosti oceňuji, když je šéf milý, ochotný, zajímá se o váš soukromý život, chápe vše lidské, nabídne pomoc, kdykoliv je to možné. Tohle se cení a já osobně si to cením na 200 %, zvlášť po tolika letech práce se šéfy -muži, z nichž někteří neměli příliš pochopení pro roli matky, její větší vytížení, čas potřebný například pro nákupy a vyzvedávání dětí ze škol. Jejich ego, zejména ve chvíli, kdy žena umí a ví více než oni sami, dostává hodně zabrat.

Lenka Nejedlá, Marketing Specialist